Novinky

Je krásné páteční odpoledne 30. září a babí léto nám ukazuje tu nejhezčí tvář. Je to tady, akce, na kterou se už tři měsíce těšíme. Spřátelený oddíl Polských HARCERŮ nás pozval na akci splouvání Wisly, zakončenou v koncentračním táboře Březinka položením květin k pomníku obětem holocaustu.

Sraz 15:00 klubovna Stěžery, Márty přiváží devět zapůjčených kánoí SAMBA i se zapůjčeným přívěsem. Že by nám začaly drobné komplikace? Na přívěsu svítí jedna jediná žárovka. Rychlý telefonát a už tu stojí Aleš se svým kufříkem plným elektrosoučástek a hned se pouští do díla. My zatím vykládáme všechny kánoe a vycpáváme je vším potřebným pro dvoudenní přežití v přírodě a naplněné je opět nakládáme na přívěs. Mezitím Aleš hlásí „opraveno“, zapřaháme a v počtu tři vozy vyrážíme se zpožděním dvě hodiny směr Polsko.

Po třistadvaceti kilometrech přijíždíme na smluvený sraz ve městě Goczalkowice-Zdroj. Je deset hodin večer a my za doprovodu harcerů hledáme nějaké místo pro stanování. Stavíme tábor, oheň, večeře, a když má začít volná zábava, všichni najednou mizí ve stanech a za chvilku po louce zní lehké brumendo. Cestovní únava si vybrala svojí daň.

Ráno vstáváme v 6:00, musíme vše sbalit, uklidit do aut a v 8:00 být nastoupeni s kánoemi u řeky. Ještě přesouváme auta k blízké benzince a opravdu dle plánu usedáme do lodí. Vyrážíme na 25km dlouhou plavbu. Pro polovinu naší výpravy je to zároveň první plavba a sbírání zkušeností. Řeka „neteče“ a tak se nováčci rychle učí základní pohyby pádlem, aniž by se musely prát s divokým proudem. Za chvíli už plujeme jako sehraný konvoj. Našich devět výrazně červených lodí je nejvýraznější seskupení na celé řece. Přichází čas svačiny a my zjišťujeme, že z řeky se nedá nikde „vystoupit“. Po obou stranách jsou příkré, a s ohledem na nízký stav vody, i vysoké břehy. Ale skaut si poradí, tak vážeme lodě k sobě, tvoříme tím obří ponton a komfortně svačíme přímo na řece. Teď to ještě netušíme, ale tohle, jak jsme říkali „driftování“, budeme provádět ještě dvakrát. Blíží se večer a dojíždíme do osady Jedlina, kde naše plavba končí. Dojeli jsme v plném počtu a až na dvě trdla, který se bavily přeskakováním z lodi na loď, jsme i suchý. A opět tu máme malý problém, zatoulalo se nám auto, které má řidiče dopravit pro auta, ve kterých máme všechny věci a to i stany a hlavně večeři. Nakonec se pro auta dostáváme a dojíždíme k tábořišti opět po tmě. Děti už čekají u ohně, tak mezi ně házíme pytel s buřty a radši čekáme opodál, až se naše dravé šelmy nasytí, abychom si také nějaký ten buřtík opekli. Stavění stanů po tmě nám nečiní sebemenší problém a v rekordním čase jsme kompletně ubytovaní. Přidáváme se ke třem oddílům Polských harcerů a okolo ohně za zvuků krásných Polských písní uvolňujeme své zmožené tělesné schránky. Přeci jenom 25km plavby po „oleji“ na nás zanechalo fyzické stopy. Děti postupně odcházejí a věnují se meditaci ve svých vyhřátých spacácích. Ráno už vstáváme v pohodě okolo osmé hodiny. V poklidu rozděláme oheň na čaj, snídáme, opět balíme tábořiště, ukládáme věci do lodí a lodě na přívěs. V jedenáct je hotovo, naloženo a my převlečeni v krojích vyrážíme na druhou část našeho výletu do Oswětimi.

Dojeli jsme na parkoviště v obci Plawy a pěšky jdeme k památníku obětem holocaustu, který je na konci kolejí v koncentračním táboře Březinka. Po krátkém ceremoniálu uctíme minutou ticha oběti holocaustu. Jsme tu jediní zástupci z ČR. Odcházíme zpět k autům a přejíždíme k hlavnímu bodu dne a to je od 13:00 prohlídka muzea koncentračního tábora Oswětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau). Prohlídka začíná v části Oswětim. Zde procházíme onou známou bránou s nápisem „ARBEIT MACHT FREI“, smíšené pocity brzy vystřídá pocit naprosté bezmocnosti. Nebudu se zde rozepisovat, co všechno jsme během 3,5 hodinové prohlídky viděli. V každém z nás to zanechalo hlubokou stopu. Je naprosto neuvěřitelné, jak gigantický projekt byl člověk schopný vybudovat se zvráceným úmyslem vyhladit část lidské rasy. Doporučil bych tuto exkursi dát povinně do osnov všem devátým třídám. Ještě teď s měsíčním odstupem nejde vyprávět o pocitech z tohoto místa.

Prohlídka skončila a my vyrážíme směr domov. Je pět hodin odpoledne a třistadvacet kilometrů před námi. Dohodnutá zastávka až na první benzince v ČR. Sem dojíždíme s kompletně spícími posádkami, pouze řidiči bdí díky pravidelnému přísunu kávy. Ke klubovně přijíždíme po deváté hodině. Máme za sebou další báječnou akci, kterou si užili jak děti tak my dospělí.

Michal „OLOVO“ Elčkner

Byla sychravá sobota 13.2.2016, 7:45 hod 8°C. Před skautskou klubovnou ve Stěžerách se pomalu začínají scházet podivně oblečení lidé v oteplovačkách, lyžařských bundách a v expediční obuvi. Za sebou táhnou podivná vozítka ,v nichž jen zasvěcení poznávají, že kdysi to byly saně. Ano, je to tu, expedice „PO STOPÁCH JETYHO 2016“. Rok se s rokem sešel a konečně jsme se dočkali. Je to již sedmý pokus, kdy se vydáváme na nejvyšší vrcholy Krkonoš a jedeme v patách Krakonošova nejlepšího kamaráda Jetyho. Jelikož předchozí neúspěšné pokusy naše odhodlání Jetyho dostihnout pouze posílily, vyrážíme opět v silném složení a to v počtu 37 polárníků. Autobus přistaven, vozítka naložena, polárníci naloděni, vyrážíme směr sever. V autobuse doladíme plány a pročteme poslední zprávy o zmapovaném pohybu Jetyho. Tentokrát změníme taktiku a budeme ho hledat v okolí Černé Hory. Přijíždíme do základního tábora na parkoviště u lanovky v Janských Lázních. Rychlé vylodění polárníků a zapřažení do saní je už taková rutina, že než Pája zakoupí lístky na lanovku, tak celá skupina již stojí na nástupišti a blokuje turniket před nechápajícími lyžaři. Obsluha lanovky po pěti minutách tlučení hlavou o zeď pochopila, že nás rychle musí dostat do kabinek, jinak už si dnes nikdo na Černý Hoře nezalyžuje. Jde to jako na drátkách- děti, sáně, děti, sáně a za půl hodiny jsme všichni na vrcholu. Nasazujeme zimní doplňky, návleky na nohy, lyžařské brýle, kulichy a rukavice. Poslední rozprava a vyjíždíme. Jako první etapu jsme zvolili jižní stranu hory. Nabrali jsme směr po sáňkařské dráze, terén upravený, umrzlý a místy přímo zledovatělý. V polovině trasy nás zastavuje uzavřená sáňkařská dráha. Naštěstí jsme zachytili pohyb Jetyho na letní trase pro koloběžky a rychle se stáčíme doprava. Pokračujeme dál, několikrát křižujeme sjezdovku, ptáme se lyžařů, ale Jetyho dnes nikdo neviděl. Sjíždíme až k prvnímu sloupu lanovky, až k napojení na sjezdovku. Najednou jsme zahlédli zvláštní pohyb na pravé straně směrem z kopce dolů. Neváháme ani vteřinu, naskakujeme na saně a sjíždíme stometrový úsek přímo pod lanovkou. Bohužel, Jety tam není, to jen voda z tajícího sněhu nás zmátla svým tokem. Přesuneme se zpět ke sjezdovce a dojíždíme opět k nástupu na lanovku. Zde máme chvilku na rychlou svačinu, doplnění tekutin a opravu poškozeného expedičního materiálu, což jsou BigTomovi kalhoty, které nezvládly střet s všude přítomným větvovím. Pár metrů lepící pásky vše napravilo. Rozhodujeme se ještě pro jeden pokus a výjezd na vrchol. Jako před tím Pája nakupuje jízdenky a my opět stojíme na nástupišti a blokujeme turniket. Obsluha lanovky padá na kolena a se slzami v očích se ptá „kolikrát ještě ?“. Ubezpečujeme je , že dnes jedeme naposledy. Ani nevím jak, ale najednou jsme všichni zase na vrcholu hory. Jelikož je poledne přecházíme do výškového tábora, který máme v Boudě u staré lanovky a vyhlašujeme obědovou pauzu. Máme svíčkovou, a to tak vynikající, že během oběda je slyšet pouze mlaskání mlsných jazýčků polárníků a cinkání příborů, což u naší jindy hlučné expedice není zvykem. Po hodině hodování jsme dostatečně připraveni pokračovat v pátrání. Od osamělého skialpinisty se dovídáme, že Jety se pohybuje na severní straně hory , neváháme a vyrážíme tedy na sever. Prolétáme kolem Černé Boudy a dojíždíme ke Kolínské boudě. Začíná sněžit. Podle zhoršující se kvality sněhu zjišťujeme, že se snižující se nadmořskou výškou vzrůstá teplota. Nečekáme na oblevu a vyjíždíme dál směr Pec pod Sněžkou. Do Pece už dojíždíme s odlétávajícími jiskrami od našich skluznic. Sníh nám teče před očima ze svahů dolu. Přemístit se po pravém břehu řeky je už pouze pěší turistika, protože po kamenech naše stroje jezdit nedokážou. Autobus už na nás čeká pod „Horizontem“ na parkovišti. Nakládáme, nalodíme se a vyrážíme směr Stěžery. Nastává zhodnocení expedice. Bohužel Jetyho jsme opět nenašli. Ale vše je vykompenzováno dobrodružstvím, které jsme si opět užili a všichni se už těšíme na pokus číslo 8. který nás čeká v roce 2017. A předpokládám ,že příští rok počet 40 polárníků s přehledem pokoříme.

Michal „OLOVO“ Elčkner

Posledního dubna v odpoledních hodinách bylo za skautskou klubovnou ve Stěžerách živo. Skauti zde pořádali Slet Čarodějnic a o kvalitní program tak nebyla nouze. Celé odpoledne pro veřejnost začínalo již pátou hodinou odpolední, avšak minimálně půl hodiny předem už okolo skautské klubovny pokukovali kolemjdoucí - od pěti se spustilo soutěžení naplno, mladší návštěvníci akce měli možnost trefovat netopýry, projít cestu v sedmimílových botách, ochutnávat čarodějné lektvary a nebo se proplést magickou pavučinou. Není tedy divu, že se začaly objevovat čarodějové i čarodějky ze všech koutů naší vesnice a plnit zapeklité úkoly. Rodiče si mezitím užívali občerstvení v místním stánku, který oplýval nejenom dobrým pitím pro děti i dospělé, ale i výborným čerstvě upečeným masem kuřečím, či vepřovým - jak je komu libo. Mezi tím každý kdo měl chvíli čas, mohl obdivovat techniku místního hasičského sboru, nebo si vyzkoušet jaké je to být hasičem a hasit požár. 

Po náležitém posilnění se a splnění všech soutěžních úkolů se mohlo přejít k hlavnímu úkolu večera, tedy upalování Čarodějnic. Tři čarodějnice vyrobené dětmi nesly svůj osud velmi statečně a dá se říct, že byly poměrně zapálené do svého úkolu. Po upálení čarodějnic se děti vydaly se svými lampiony na průvod spojený tak trochu se stezskou odvahy a několika málo úkoly, aby dokázaly, že jsou pravým čarodějem, či čarodějkou. Za odměnu po návratu všechny čekala čarodějná ohnivá show v podání žonglérské skupiny Oops Hradec Králové a další hradecké skupiny. 

Kolem deváté většina dětí odešla snít o čarodějnicích a lítajících koštatech do svých domovů a zábava pokračovala víceméně pro dospělé za doprovodu živé hudby v podání Přátel trampské hudby. Akce skončila až v pozdních nočních hodinách a věříme, že všichni zúčastnění si akci užili, stejně tak jako my, skauti. Mile nás překvapila vysoká účast na skautských čarodějnicích ve Stěžerách a věříme, že nám zachováte svou přízeň i v letech následujících. Pokud máte dotaz, či dobrý nápad na aktivitu/vystoupení v roce následujícím, budeme rádi, pokud se nám ozvete, kontakt naleznete v záložce Kontakt.

Zveme všechny přátele skautingu i obyvatele obce Stěžery a dalších okolních obcí na skautský Slet Čarodějnic ve čtvrtek od 17:00 za skautskou klubovnou ve Stěžerách. Na místě budou připraveny soutěže pro děti, čarodějný pochod s lampionky, lampionky, jídlo, pití, živá hudba v podání Přátel trampské hudby, čarodějná ohnivá show a spousta další zábavy. Budeme se těšit na vaši návštěvu.

Stejně tak, jako každý rok, již tradičně jsme se rozhodli navštívit v letošní sezóně skautský ples v Třebechovicích pod Orebem, kteří pořádají místní skauti, naši dlouholetí přátelé - tentokrát v pátek třináctého.

Naše nastupující sestava byla dosti omezená a poté, co Pája s Davidem museli zůstat v HK kvůli práci, jsme se všichni 4 bez problému vešli do jednoho auta - Martin, Jana, Jana, Lukáš, následně ještě dorazila Anička z Třebechovic, aby taky né, když má ples vedle baráku ;). Na plese bylo rozhodně vidět, že Třebechovičtí nepořádají tuto akci poprvé a tak se návštěvníci mezi plesáním mohli zabavit například jazykolamy rozesetými po celé budově, po jejichž úspěšném naučení následovala zasloužená odměna v pekle, tedy baru, v patře nejvyšším.

Ostatní mohli zkoušet své štěstí v bohaté tombole a tak jsme si po zakoupení několika lístků celí šťastni odváželi čistící prostředek(že by nám snad chtěli v Třebechovicích něco naznačit?) a krásný rolovací "pětimetr" :)

Na plese jsme se vytančili do syta a po půlnoci jsme jeli zpět do hradce, unavení, ale spokojení. Děkujeme

Část druhá

Hned o týden později v sobotu 21. března jsme k porovnávání přidali ještě jeden ples, tentokráte Hradeckých skautů - v sokolovně na Novém Hradci Králové. Ples byl rozhodně jiný, komornější, možná snad více pro skauty, než pro veřejnost, plný společenských her, tomboly, zábavy a dalších aktivit a bylo to vcelku zajímavé porovnání. Pro příště však doufám ve větší zastoupení naší Stěžerské skupinky - přišli jste o hodně :).